Třiadvacetiletá Nikita PETROVOVÁ je první výraznou posilou ženského extraligového kádru ostravského KST, jehož složení se po třech letech výrazně změní. Tým opouští jeho základní hráčka, slovenská reprezentantka Ema Labošová, kterou by právě Petrovová, i vzhledem k podobné herní výkonnosti, měla hravě zastoupit. V kádru zůstává i pro třetí sezónu jednička Tamara TOMANOVÁ a tým ještě pro úplnost doplní další výrazná posila – Helena SOMMEROVÁ. Nyní však blíže k nové levoruké posile, která je proslulá nejen svou nezlomností, ale také sendvičovým potahem na bekhendu, což ji činí velmi specifickou hráčkou v našem prostředí.
Rodačka z Vratimova má velmi silné vazby na celý severomoravský region, neboť se stolním tenisem začínala už ve Frýdlantě nad Ostravicí, prošla také Ostravou, aby pak zakotvila v Havířově, kde nakonec prošla i celou mládežnickou reprezentací. Nyní Nikita žije v Rychvaldě a do ostravského KST přestupuje z Moravského Krumlova, se kterým v letošní sezóně postoupila až do finále nejvyšší ženské soutěže.
Nikito, vůbec poprvé sis zahrála finále extraligy žen. Můžeš zpětně zhodnotit jaké to pro Tebe bylo?
Bylo to super. Byl to úplně jiný zápas než ostatní zápasy v extralize. Skvělá zkušenost, výborná atmosféra, hodně lidí. Určitě bych si to přála zahrát ještě jednou. Už jen pro to, že se mi v letošním finále nepodařilo bodovat.
Po takové skvělé zkušenosti se jen nabízí otázka, proč ses rozhodla opustit Moravský Krumlov a přestoupit do Ostravy?
Nerada bych to blíže rozváděla, ale zjednodušeně bych řekla, že se moje filozofie neshodovala s filozofií klubu. V Ostravě jsem navíc kdysi hrávala a vím, že je tam dobrý kolektiv. Navíc to mám podstatně blíž z domu, jak na trénink, tak na domácí zápasy.
S trochou nadsázky lze ale říci, že budeš mít v Ostravě podobnou výkonnostní sestavu hráček jako letos v Moravském Krumlově. V čem vidíš výhody a nevýhody Tvého nového týmu oproti letošnímu složení kádru v MK?
Také myslím, že složení těchto týmů bude výkonnostně podobné. Nevýhody nevidím, naopak vnímám jako výhodu to, že jsme tři mladé Češky, velmi dobře se známe, což je lepší nejen z hlediska komunikace, ale také je to důležité pro fungování kolektivu.
Dokážeš odhadnout Vaše cíle ve srovnání s ostatními týmy?
Našim cílem by měla být medaile, ale to je ještě hodně daleko. Největším oříškem bude určitě Hodonín „A“, ale to je stejné každý rok. Navíc se do toho nově zamíchá také Havlíčkův Brod, ale v mých očích je pro nás rozhodně větší soupeř Havířov, který je tvořen tradičně mladými a ambiciózními hráčkami. Navíc jsem tam několik let hrála, a proto je to pro mě o to těžší. Sama jsem ale například zvědavá co ještě vymyslí Moravský Krumlov. To je další nebezpečný soupeř, který má stabilní oporu v Katye Chernayavskaye a když se k ní přidá ještě jedna kvalitní cizinka, tak to může být zajímavé.
Je pravidlem, že v extralize žen musí vždy v zápase nastupovat alespoň jedna Češka, s čímž mohou mít některé týmy problémy, protože kvalitních českých hráček není až tolik. Jaký zastáváš názor směrem k tomuto pravidlu?
Je to rozhodně dobře. Jednou je to česká soutěž, tak by tam alespoň jedna Češka být měla. Kdyby hrály tři cizinky, tak by to přece byla nuda.
Ty jsi působila rok a půl i v Německu, kde jsi dokonce trénovala pod tehdejším reprezentačním trenérem žen Peterem Engelem. Tehdy jsi experimentovala s potahy a po několika letech sis přehodila sendvič z bekhendu na forhend. Jak to zpětně hodnotíš?
Byla to iniciativa, která vzešla právě z podnětu Petera Engela, který usoudil, že mám dost rychlou ruku nad stolem, a tak jsem otočila pálku a začala hrát se sendvičem na forhendu. Akorát tato změna přišla až příliš pozdě a pro mě bylo už dost náročné přizpůsobit tuto změnu celé mé hře. Navíc jsem se poté vrátila do Česka a začala jsem více prohrávat, a tak jsem se vrátila k sendviči na bekhendu, což bylo určitě správné rozhodnutí. Přesto tento experiment nehodnotím určitě špatně. Myslím, že mi to teď pomohlo zlepšit techniku forhendu.
A netoužíš po návratu do české ženské reprezentace, nebo je to uzavřená kapitola?
Teď momentálně ne. Občas si ale říkám, že bych to zase ráda zkusila. Na druhou stranu si také myslím, že reprezentace nefunguje tak jak by měla a z toho důvodu v tom nevidím smysl.
V čem tedy naopak vidíš smysl? Co ráda děláš?
Momentálně mě docela zaměstnává práce, pracuji v AirBank. Nově bych ale chtěla zkusit ještě studium na vysoké škole v Karviné, ale to je spíše další experiment, protože jsem nikdy nebyla studijní typ. 😊 Jinak ale ráda chodím cvičit, občas si zahraji badminton a miluji dobré jídlo.
